Astronomická věž v Klementinu a slavné časové znamení
Jednou z dominant bývalé jezuitské koleje je Astronomická věž, situovaná v centru klementinských nádvoří, dokončená v r. 1722. Jméno jejího stavitele bohužel přesně neznáme, mohl to být František Maxmilián Kaňka nebo Kilián Ignác Dientzenhofer, na díle se snad podílel Anselmo Luragho, představitel slavné rodiny vlašských stavitelů. Idea výstavby věže je spojována s Františkem Retzem, rektorem zdejší univerzity a posléze dokonce generálem jezuitského řádu. Po řadě let, během nichž sloužila jako věž vyhlídková, byla zásluhou Josefa Steplinga, ředitele matematických studií a observatoře (1752 – 81), osazena astronomickými přístroji a začínají se v ní konat astronomická a meteorologická měření.
|
|
Věž měří od paty po vrchol 68 metrů, na vyhlídkový balkon ve výšce 52 metrů lze vystoupat po 172 schodech. Vrchol věže, zdaleka viditelný, je ozdoben olověnou sochou Atlanta, jež nese na bedrech nebeskou sféru. Z původních čtverých slunečních hodin, umístěných na každé straně hranolu věže, se dochovaly jediné, nedávno zrestaurované.
Úzký kruhový ochoz, ze kterého je překrásný výhled na Prahu, zejména na její historickou část, je slavný. Odtud se totiž více než osmdesát let (1842 – 1928) ohlašovalo Pražanům pravé poledne. Před rokem 1842 se místní pražský čas určoval "podle sloupu" tj. podle stínu vrženého mariánským sloupem na místní poledník vyznačený dlažbou na Staroměstském náměstí.
V jedné z místností ve druhém patře Astronomické věže byl umístěn malý otvor pro projekci Slunce. V poledne se místnost měnila v cameru obscuru - obraz Slunce padal na strunu napjatou na podlaze, aby se dalo určit zdánlivé sluneční poledne. O zavedení poledního znamení se zasloužil nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek. Na jeho návrh byla bylo od 20. července 1842 dáváno polední znamení praporem z Klementina. Používaný prapor měl zemské barvy - červenou a bílou - jak o tom výslovně píše ředitel hvězdárny Josef Georg Böhm, když oznamuje na místodržitelství přerušení poledního znamení (asi od poloviny července do poloviny srpna 1866) kvůli pruským vojskům blížícím se k Praze. V době, kdy byl ředitelem prof. Ladislaus Weinek (od 1883), byl prapor nahrazen černožlutým. Na konci 1. světové války mával zřízenec praporem bílým a pak byl užíván opět prapor červenobílý. |
|---|
Na zastaralost a nepraktičnost takového způsobu udávání přesného poledního času si stěžovali lidé, kteří se srocovali na dohled věže, aby si nastavili čas na svých kapesních hodinkách, i do nich vrážející kolemjdoucí. Svědčí o tom článek zveřejněný v Národních listech 6. května 1885. Na hlučné polední znamení si však museli ještě několik let počkat.
|
|
||
|---|---|---|
| Národní listy 6. května 1885, s. 3 Zdroj: kramerius.nkp.cz |
Od roku 1891, v rámci světové Jubilejní výstavy v Praze, byl k polednímu znamení přidán ještě výstřel z děla na baště č. XIX městského opevnění (na Mariánských hradbách, pak také na Opyši). Polední výstřel byl několikrát zrušen (např. v době vojenského napětí na počátku první světové války, a to od 26. července 1914, a zůstalo pouze při mávání praporem), naposledy byl nakrátko obnoven v roce 1919. Z hvězdárny bylo vysláno také jedno půlnoční znamení, a to při změně letopočtu ze Silvestra 1899 na Nový rok 1900, i toto znamení doprovázel výstřel z děla.
Vzhledem k tomu, že přesný čas z Klementina byl od roku 1925 vysílán rozhlasem, polední znamení praporem ztrácelo na významu a bylo 31. ledna 1928 zastaveno. Po pražském poledním znamení zbylo několik fotografií, osmerkový sešitek s denními záznamy o provedeném znamení, záznam o praporech v inventáři hvězdárny z roku 1844 (oba dokumenty jsou v Archivu AV ČR, ve fondu "Státní hvězdárna"), dokumentární filmový snímek z roku asi 1928 a zázrakem zachované okno, hák na ochozu a skoba pro kladku.
Letem světem 23. února 1928, s. 2. Zdroj: kramerius.nkp.cz
V roce 1928 věnoval Josef Jan Frič (do stejné rodiny Fričů patřil známý cestovatel J. V. Frič a prvorepublikový režisér Mac Frič) státu z vlastních prostředků vybudovanou moderní observatoř a astronomická pozorování se přesunula z Klementina do Ondřejova. Německá okupace ukončila definitivně veškerá klementinská bádání.
Astronomická věž. Foto: Ivan Král
