Nacházíte se zde: Úvod O knihovně Základní informace Z historie knihovny Veřejná c. k. univerzitní knihovna

Veřejná c. k. univerzitní knihovna

Významným mezníkem v historii knihovny se stal rok 1777. Tehdy navrhl polní maršál a ředitel vídeňské vojenské akademie František Josef hrabě Kinský spojit Novou karolinskou knihovnu, která od roku 1638 sloužila sloužila v Karolinu lékařské a právnické fakultě univerzity a byla zveřejněna již roku 1726, s bývalými jezuitskými fondy a kolejními knihovnami umístěnými společně v Klementinu. K nim se měla jako deponát přičlenit ještě jeho osobní knihovna (Bibliotheca Kinskiana minor), cenná svou vojenskou literaturou, i majorátní knihovna celého rodu Kinských (Bibliotheca Kinskiana maior). Císařovna Marie Terezie jeho návrh přijala a hraběte Kinského pověřila jeho realizací. Dne 6. února 1777 byl vydán dvorský dekret, kterým Marie Terezie oficiálně potvrdila spojení čtyř velkých knihovních celků v novou, veřejnou c. k. Universitní knihovnu, podléhající státu. Jejím sídlem se stalo Klementinum. Již od 30. října 1777, tedy čtyři roky poté, co byl papežem zrušen jezuitský řád, mohla knihovna začít sloužit prvním návštěvníkům.

V čele knihovny stál zpočátku František Josef hrabě Kinský, v druhé polovině roku 1779 byl vystřídán hrabětem Věžníkem. Knihovna tehdy zaměstnávala dva knihovníky - klementinského exjezuitu a posledního prefekta řádové knihovny Charlese Mariu Charuela, původem Francouze, a karolinského Václava Samuela Mendeho, pocházejícího z Altenbergu. Z dostupných pramenů vyplývá, že v roce 1777 měla nová knihovna asi 50 000 svazků.

Jedním z prvních dokumentů vydaných správou Veřejné c. k. univerzitní knihovny byla jednolistová vyhláška z 30. října 1777, v níž se psalo o všeobecném prospěchu studujících i badatelů tak, jak to bylo v době osvícenství obvyklé. Činnost knihovny se od dubna 1778 řídila speciální instrukcí, kterou pro univerzitní i jiné instituce habsburské monarchie vypracoval František Štěpán Rautenstrauch. Tato instrukce již vymezovala i práva a povinnosti čtenářů.

Po smrti Charlese Marii Charuela v roce 1779 byl do čela knihovny dvorským dekretem z 20. října 1780 postaven Karel Rafael Ungar.

Národní knihovna České republiky připravila v roce 2017 výstavu s názvem To se Marii Terezii povedlo k příležitosti 240. výročí otevření klementinské knihovny pro veřejnost. Mezi jinými originály dokumentů si návštěvníci mohli prohlédnout i oznámení Josefa II. a Marie Terezie o ustavení veřejné knihovny či řád pro návštěvníky čítárny z listopadu 1785.

 

Zdroj:
VOIT, Petr. Pražské Klementinum. Praha: Národní knihovna v Praze, 1990. s. 83.