Plánování nové střední Evropy: „Středoevropská demokratická unie“ v USA (1918)

Tomáš Zahradníček

V poslední fázi první světové války upořádali politici z nevládních národů střední Evropy několik společných politických akcí. Článek mapuje zrod jejich spolupráce od prvního „středoevropského“ mítinku v Kyjevě (prosinec 1917), přes Kongres utlačovaných národů Rakouska-Uherska v Římě (duben 1918) až po založení „Středoevropské demokratické unie“ ve Spojených státech na přelomu září a října 1918. Středoevropská spolupráce byla odpočátku především společnou akcí Čechů a Poláků, k nimž se přidružovali exiloví politici jiných nevládních národů, Chorvaté, Rumuni, Italové z Rakouska-Uherska, Ukrajinci, Lotyši, Albánci a mnozí další. První česko-polské porady proběhly po bolševickém převratu v Kyjevě, kde se shodou okolností setkali prominentní exiloví politici Stanisław Grabski a Tomáš G. Masaryk. Později v USA to byl opět Masaryk, který se spolu s Ignacym Paderewskim stal vůdčí postavou „Středoevropské demokratické unie“.

Tato organizace fakticky existovala jen necelý měsíc, od ustavující schůze 3. října do 1. listopadu, kdy v Evropě vypukla první válka mezi jejími členy – polsko-ukrajinský boj o Lvov a východní Halič. Přesto za těch několik týdnů sehrála důležitou roli, na několik okamžiků se mohlo zdát, že přináší recept pro mírovou spolupráci mezi novými státy ve střední a východní Evropě.

U zrodu polsko-české spolupráce stál v prosinci 1917 společný zájem na likvidaci Rakouska-Uherska o obdobné starosti o osud československých a polských národních armád na území ruského impéria. A podstatnou roli hrál odpočátku ještě jeden faktor – čeští a polští politici chtěli demonstrativní spoluprací zažehnat obavy dohodových velmocí, že by jejich souhlas s vznikem národních států ve středoevropském regionu znamenal „balkanizaci“ regionu.

Na jaře 1918 se k těmto pohnutkám přidružil další motiv. Kongres „porobených národů“ byl na počátku dubna uspořádán dohodovými propagandisty v Římě před obávanou jarní ofenzívou rakousko-uherské armády na italské frontě. Obhajoba národních zájmů Čechů, Slováků, Poláků, Chorvatů, Slovinců a Rumunů dohodovými velmocemi měla přispět k demoralizaci rakousko-uherských sil.

O jara 1918, kdy se do bojů v Evropě zapojily americké jednotky, se také rodila středoevropská politika USA. Spojené státy podporovaly spolupráci středoevropských politiků a Wilsonova vláda morálně i finančně podpořila plán amerického profesora sociologie Herberta Millera (1875–1951) na utvoření Středoevropské demokratické unie. Do konce války – všeobecně se očekával až v roce 1919, po příjezdu dalších amerických jednotek do Evropy – měla organizace ve spolupráci s USA připravovat plány na poválečnou rekonstrukci regionu a po válce se měla stát garantem jejich plnění. V čele organizace stanul Masaryk, Paderewski byl zvolen místopředsedou, výkonným ředitelem se stal Miller.

Článek podrobně líčí vznik unie a průběh její největší akce, kongres uspořádaný ve dnech 23.–24. října v americké Síni nezávislosti ve Filadelfii. Na něm byl přijat Souhrn zásad Středoevropské demokratické unie, který je otištěn v příloze (autorem byl podle svědectví pamětníků Masaryk), pozoruhodný programový text z posledních dnů války, který se pokoušel nastínit cesty k přátelskému soužití a všestranné spolupráci nových států. Dobře míněnému dokumentu však chyběla opora v realitě, spory mezi jednotlivými národy se projevovaly už v zákulisí filadelfského kongresu. Symbolizovala je přítomnost Ukrajince Myroslava Sičynského, který jako mladý student v roce 1908, v době národnostních vášní po zfalšovaných volbách zavraždil haličského místodržitele hraběte Potockého. Poláci kvůli jeho spolupráci se Středoevropskou demokratickou unií takřka odmítli podepsat společné dokumenty, atmosféra harmonické spolupráce zůstala alespoň navenek zachována za cenu Masarykovy a Millerovy intriky proti vůdci polského exilu Romanu Dmowskému.

Unie se začala rozpadat jen několik dní po filadelfském kongresu, který v USA zaznamenal velmi živý ohlas; americké noviny předčasně ohlašovaly vznik středoevropské federace bratrských národů po vzoru USA. Po vypuknutí polsko-ukrajinské války o Lvov Poláci na počátku listopadu z unie oficiálně vystoupili a s posledními dny první světové války se spolek fakticky rozpadl. Masaryk byl před cestou do Evropy pověřen, aby založil pobočku v Paříži, která se měla účastnit prací mírové konference, ale pravděpodobně se o to ani nepokusil. Vláda USA, která exilové politiky důrazně pobízela ke spolupráci („Spolupráce je cena za svobodu“, prohlásil na ustavující schůzi Středoevropské demokratické unie Herbert Miller), se v těchto otázkách přestala angažovat.