Roubal

Komunismus – Totalitarismus – Odpor

 

Václav Veber

 

Uskutečnit komunistický program se pokusili extrémní radikálové na počátku 20. století, když k tomu využili krizové situace, do níž se celá Evropa dostala v souvislosti s první světovou válkou. Nakonec se to komunistům povedlo za známých okolností jen v Rusku, kde se jim podařilo udržet se u moci a nastolit do té doby neznámý a důsledný totalitní režim. Tytéž zkušenosti chtěli uplatnit i po druhé světové válce, ale podařilo se jim to jenom v těch zemích, které alespoň na čas okupovala Sovětská armáda. Je až překvapivé, že jim k vítězství dostačovala nepočetná kohorta profesionálních politiků, v Moskvě vychovaných k absolutní poslušnosti, promyšlená taktika dokonalá propaganda. Nejdříve dobyli moc a pak se starali o souhlas veřejnosti. V krátké době ve všech tzv. východoevropských zemích nastolili pevný totalitní komunistický režim, dokonce i v těch zemích, kde před málo lety komunisté prakticky nebyli (jako např. v Maďarsku či v Bulharsku). Všechno šlo rychle, dokonce rychleji než v SSSR a sovětský stát byl bezchybný vzor.

Komunisté se pokusili svou cestu k moci představit jako poltickou dráhu, s níž souhlasila většina obyvatelstva. Demokraté (i v tomto případě komunisté pečlivě vybírali, komu dají šanci k politické kariéře v poválečné době) vcelku neobstáli a nedovedli zorganizovat účinnou obranu vůči komunistickému násilí. Není však pravda, že žádný odpor ani odboj proti komunismu ve znásilňovaných zemích neexistoval, ignorovala ho jenom komunistická propaganda a komunistická historiografie. I v Československu neměl sice žádnou zahraniční centrálu ani vedení (jako první a druhý odboj v průběhu válek), přesto měl v poúnorových měsících roku 1948 masový charakter. Postarali se o to studenti, Sokolové, katolíci i skauti, a mnozí jiní. V různé intenzitě trval až do roku 1953, pak se totalitní praktiky podařilo komunistům prosadit důsledně a odboj i odporu přestaly prakticky existovat. Dnes víme, že v dobách po únoru 1948 existoval i odboj, který se připravoval na střetnutí s režimem -vrcholem hrdinství byli bratři Mašínové se svou skupinou.

Odpovědnost současných mladých historiků je v tom, popsat tuto skoro neznámou a teprve objevovanou epopej a vytvořit tradici třetího (protikomunistického) odboje, což potřebujeme pro naše vlastní duchovní tradice i pro vlastní hrdost. Tito hrdinové, odbojáři třetího odboje patří do učebnic a dokud tam nebudou, bude náš výklad oněch dob neúplný, nedostatečný a zkreslený.