Ruská lidová/svobodná univerzita v Praze 1923-1945

Ruská lidová/svobodná univerzita v Praze 1923-1945

Jaromír Mach

     Vzhledem k sociální struktuře ruské emigrantské kolonie v ČSR byla v Ruské pomocné akci dominantní podpora ruského školství a vědy. V rámci této vskutku ojedinělé (v celosvětovém měřítku) podpory byl mimo jiné umožněn také vznik Ruské lidové univerzity v Praze, která byla založena v roce 1923, krátce po příchodu početné skupiny ruských intelektuálů do ČSR.

     Činnost univerzity byla podřizována potřebám ruské emigrace. Bylo zřízeno vyučování pro negramotné příslušníky ruské emigrace. Zřizovány byly i speciální kurzy, které měly zajistit zvýšení kvalifikace a s tím spojené lepší možnosti uplatnění. Univerzita rovněž umožňovala ruským studentům, kteří studovali na čsl. vysokých školách, blíže se seznamovat se vzděláním v tradicích ruské kultury (jako jakýsi akademický most k předrevolučnímu Rusku). Těm, kteří nenavštěvovali nebo nemohli navštěvovat jinou školu, poskytla univerzita mnoho možností zvýšení úrovně vzdělání. Obyvatelům ČSR přiblížila Rusko, jeho kulturu, tradice, dějiny, obyvatele atd. Naopak ruským emigrantům se touž cestou snažila usnadnit dočasnou adaptaci. Většina ruských emigrantů totiž doufala v návrat do nebolševického Ruska. Za účelem větší popularizace (ruské) vědy pořádala každoročně populárně-vědecké přednášky v Praze a ostatních městech. Organizovala či spoluorganizovala řadu tradičních i ojedinělých kulturních a společenských akcí.

     Vědecká činnost univerzity spočívala především v organizování seminářů a studijních skupin, kde se vedle vyučujících aktivně zapojovali i posluchači. Vedle toho probíhala vědecká činnost také ve Filozofické a Pedagogické společnosti.

     V souvislosti s postupným snižováním počtu studentů, potažmo ruských emigrantů v Československu se univerzita více zaměřila na vědeckou činnost. Za tímto účelem byla v roce 1933 založena při univerzitě Vědecká společnost badatelská. Univerzita se zasloužila i o založení Ruského kulturně-historického muzea, které mimo jiné mapovalo kulturní činnost ruské emigrace v Československu i zahraničí.   

     Činnost univerzity v posledních letech její existence silně ovlivnila druhá světová válka. V rámci dozoru nad ruskou emigrací k univerzitě postupně přiřazena Historická společnost, Ruská knihovna a Škola pro ruské děti. Univerzitě bylo  rovněž podřízeno Ruské gymnázium. Cílem těchto centralizačních snah bezpochyby bylo koncentrovat dozor nad ruskou emigrantskou kolonií.  Zjednodušeně řečeno válka se pro příslušníky ruské emigrace redukovala na problém, koho podporovat v tomto střetnutí. Univerzita se „přiklonila" k  Německu a tento postoj jí pomohl přežít válku. Ovšem bezprostředně po válce de facto zaniká, byť byla de iure zrušena až v roce 1949. Podobný osud jako univerzita má i ruské emigrantská kolonie v Československu, která po válce takřka mizí. Někteří emigranti se již asimilovali, nebo odešli do zemí okupovaných západními spojenci.  V horším případě byli zatčeni sovětskou státní policií a odvezeni do SSSR. S pozvolným zánikem ruské emigrace se ztrácí jeden z hlavních a vlastně prvotní cíl univerzity, totiž zabezpečovat vědeckou, vzdělávací a kulturně-osvětovou činnost pro ruskou emigrantskou kolonii.

     Za více jak dvacet let své existence zorganizovala univerzita v rámci vědeckého, vzdělávacího a kulturně-osvětového programu více než 52000 hodin s celkovou návštěvností více jak půl miliónu posluchačů. Dále vydala tiskem 17 sborníků vědeckých prací a mnoho dalších prací jednotlivých autorů v brožované podobě.

     Kromě toho umožnila najít uplatnění mnoha výtečným vědcům vypovězených z Ruska. Někteří z nich se v Praze zdrželi relativně krátce a později se etablovali na jiných, především západoevropských či severoamerických vysokých školách. Ovšem bylo také velmi mnoho těch, kteří v Praze působili velkou část svého akademického života a zapsali se do československé vědy nesmazatelným způsobem.

     O tom, že se univerzita (potažmo členové profesorského sboru) těšila zájmu a úctě akademického světa, svědčí i rozsáhlá korespondence, spojená s výměnou publikací. Univerzita měla kontakty s vysokými školami resp. univerzitami takřka po celém světě. Dokonce ještě po druhé světové válce žádaly některé univerzity o znovuobnovení styků.