Studie se zabývá krátkým obdobím let 1917 – 1924 a zaměřuje se na vývoj represivních nevojenských složek sovětské moci a na proměny vězeňského aparátu v této periodě
Formování sovětského trestního a vězeňského aparátu v prvních letech bolševické diktatury (1917 – 1924)
Lukáš Babka
Studie se zabývá krátkým obdobím let 1917 – 1924 a zaměřuje se na vývoj správy vězeňských zařízení sovětského Ruska a SSSR. Táborové a vězeňské správy procházely v průběhu této periody relativně bouřlivým vývojem. Z počátku měly právo zřizovat tábory a věznice komisariáty spravedlnosti a vnitra a Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a špionáží (Čeka). V průběhu doby docházelo k reformám, k přesnějšímu definování a určování toho, jaké druhy vězeňských zařízení smí ta která instituce zřizovat a spravovat a pro jaké druhy vězňů mají být určeny. Roku 1922 došlo k pokusu o sjednocení všech vězeňských zařízení pod lidovým komisariátem spravedlnosti. Od tohoto bylo nakonec kvůli těžkostem při provádění upuštěno a namísto toho byla nařízena centralizace věznic a táborů pod správou komisariátu vnitra pod nějž v té době spadal mimo jiné i resort státněbezpečnostní (Hlavní politická správa – GPU).
Proto, aby bylo možné přesně definovat a určit postavení vězeňských správ v rámci bolševických státních institucí, rozebírá studie poměrně podrobně rovněž kompetenční a institucionální proměny všech resortů, do jejichž pravomoci vězeňská zařízení spadala. Největšími proměnami procházela Čeka (čili státní bezpečnost), která měla i v oblasti vězeňské během celého sledovaného období jisté výhody, na něž však často dle znění zákonů a nařízení ani právo mít neměla. Nikdy například nepředala všechny „své“ tábory a věznice, ač měla být jejich správa zcela centralizována.
Na konci periody, jíž se studie zabývá, vedle sebe stály dva mocné orgány, jež měly právo zřizovat a spravovat vězeňská zařízení. Jednalo se jednak o republikové lidové komisariáty vnitra, v jejichž struktuře se vězeňské správě věnovaly jednotlivé Hlavní správy vězeňských zařízení (GUMZ) a vedle toho o celosvazovou Jednotnou státní politickou správu (OGPU, svým způsobem nástupce Čeky), kde byl správou věznic a táborů pověřen Zvláštní oddíl (Specotděl). Obě tyto složky státní moci spolu úzce kooperovaly. Z jejich rozdílného kompetenčního ukotvení a odlišného postavení v rámci SSSR vyplývala rovněž výrazná „specializace“ na správu jistých druhů věznic a táborů i věznění určitých kategorií lidí.
Roku 1924 byl ve vězeňské správě Sovětského svazu nastaven systém, který s drobnými úpravami přečkal až do reforem na počátku 30. let minulého století a do vzniku legendárního GULagu v polovině téhož desetiletí.
