V současné době je ve fondech Národní knihovny přibližně 170 000 svazků starých tisků, tj. tisků vydaných v letech 1501 až 1800, které
tak představují nejrozsáhlejší část historické knižního fondu NK.
Jádro fondu tvoří tisky z knihovny kolejí Karlovy university (tzv. stará karolinská knihovna), knihovna jezuitské klementinské koleje a univerzitní knihovna (tzv. nová karolinská knihovna). V roce 1777 byly tyto knihovní celky spojeny na základě císařského dekretu ve veřejnou univerzitní knihovnu se sídlem v Klementinu. Od roku 1776 byly do Klementina také sváženy knihovny zrušených jezuitských řádových domů a v letech 1782-1789 i další knihovny klášterů zrušených v rámci josefínských reforem. Základem roztřídění těchto fondů se stal a dodnes zůstává systém tématického uspořádání, který vytvořil počátkem 19. stol. významný klementinský knihovník Karel Rafael Ungar (1744-1807). Tištěnou produkci rozčlenil do 54 tematických oddělení (signaturové označení tedy začíná vždy číslem oddělení). Specifickou část historického fondu tvoří tzv. Bibliotheca nationalis, která představuje v rámci fondů NK jakési „rodinné stříbro“. Tvoří ji oddělení 45 až 54, přičemž oddělení 45 až 53 obsahují cizojazyčná bohemika, oddělení 54 pak jazykově české tisky (tato oddělení byla kontinuálně doplňována po celé 19. a 1. pol. 20. stol., některá, např. odd. 54, jsou doplňována stále, takže pouze část z nich jsou staré tisky, jedná se zhruba o 10 000 svazků).
Součástí historického fondu je též několik knižních celků. Zvláštní postavení má knihovna Kinských, tzv. Kinskyana, kterou daroval knihovně iniciátor universitních a jezuitských sbírek František Josef hrabě Kinský (1739-1805). Tato knihovna stojí na svých původních signaturách a skládá se z rodové knihovny Kinských (Bibliotheca Kinskyana maior) a z osobní knihovny hraběte Františka Josefa (Bibliotheca Kinskyana minor), jejíž součástí je sbírka vojenské literatury (Bibliotheca militaris).
Cizojazyčnou nebohemikální literaturu obsahují další oddělení ungarovského systému (odd. 1 až 38). Ty jsou zajímavé jak po stránce obsahové a typografické, tak mnohdy i provenienční. Jsou zde rozptýleny knihovní celky, které byly klementinské knihovně věnovány, či získány cílenou akvizicí (např. rodová knihovna Perštejnů, osobní knihovna Oldřicha Desideria Pruskovského z Pruskova či vyšehradského kanovníka Pavla Pistoria z Lucka), jakož i větší či menší části knihovních celků (např. rodová knihovna Šternberků, osobní knihovna Václava Budovce z Budova, Jana Zajíce z Házmburka, Václava Vřesovce z Vřesovic, Tychona de Brahe a dalších).
Ve 20. století byla k ungarovskému systému vytvořena další oddělení. Z nich nejzajímavějšími celky jsou odd. 65 – Pražská lobkowiczká knihovna (zakoupena státem v roce 1928), odd. 72 – Sbírka čarodějnické literatury Kamilla Reslera, odd. 75 – Knihovna Bernarda Bolzana.
Ve 30. letech 20. stol. byla též založena sbírka sbírka drobných tisků (kramářské tisky a modlitby).
V 50. letech 20. stol. byly zřízeny nové signatury (A-H, K-M, W ad.), na části z nichž se nacházejí rovněž staré tisky. Byly též vytvořeny zvláštní signatury pro sbírku universitních disertací – Diss a tezí – Th. V r. 1958 se dostala do NK jako státní dar NDR sbírka bohemikálních starých tisků z Městské knihovny v Žitavě. V období komunistického režimu prošlo správou NK množství zestátněných knihovních fondů, z nichž většina byla po r. 1989 vrácena původním majitelů. Knihy, o které se nikdo nepřihlásil tvoří společně s dary a převody od jiných veřejných institucí tzv. „rezervní fondy“. Tyto fondy jsou od pol. 90. let 20. stol. průběžně katalogizovány a spolu s novými akvizicemi stavěny na sign S (cizojazyčné), resp. 54 S (českojazyčné).
Tereza Paličková
