Knihy na řetězech

Zejména v některých klášterních knihovnách bývaly knihy ve středověku rozložené na čtecích pultech a upoutány pomocí řetězů. „Libri catenati“ tak nemohly být bez svolení odnášeny z prostor knihovny. Od raného novověku se knihy začaly stavět na výšku do regálů a překažející řetězy se ze starých svazků odstranily. Pouze malý otvor v zadní desce či kovové očko dokládají, že svazek byl dříve uchycen pomocí řetězu. V českých fondech jsou „libri catenati“ dochovány jen naprosto ojediněle. Výjimkou je historická knihovna jáchymovské městské školy ze 16. století. „Libri catenati“ z fondu chebské františkánské knihovny, kterou v roce 2008 jako celek zakoupila Národní knihovna, dlouho unikaly pozornosti. V klášteře byla na sklonku středověku rozsáhlá pultová knihovna a pracovala zde i vlastní knihvazačská dílna. Na šesti svazcích se dodnes dochovaly robustní, okolo 25 centimetrů dlouhé řetězy. Zakončovalo je větší kruhové oko, které se navléklo na kovovou uzamykatelnou tyč, probíhající podél horní hrany pultů. Ze zadní desky jedné z klášterních vazeb vystupují dřevěné pukly, které vytvářely jakési nožičky, na nichž knihy ležely na dlouhých sešikmených pultech, které připomínaly kostelní lavice (sign. Cheb 2/16). Jiný „liber catenatus“ ukrývá druhé nejstarší vydání proslaveného díla Malleus maleficarum, tedy Kladiva na čarodějnice, které sestavili Jindřich Institoris a Jakub Sprenger. Papírový štítek s titulem knihy, který se nalepoval na vystavenou přední desku, pomáhal při vyhledání příslušné knihy (sign. Cheb 2/13).