Historická kanalizace v Klementinu koncem 17. století

Po svém příchodu do Prahy roku 1556 se usadili první příslušníci jezuitského řádu v blízkosti Karlova mostu ve starobylém dominikánském klášteře u sv. Klimenta. Zchátralé budovy jim nevyhovovaly a proto začali s rozsáhlou stavební činností. Dary a koupěmi postupně získali celý prostor nynějšího Klementina. S rozrůstajícím se areálem a zvyšujícím se počtem osob, které v něm žily, bylo třeba postarat se i o hygienická zařízení, především o přívod a rozvod vody, zřízení "secessí" či latrin a budování stok, které odváděly splašky do řeky. Velká kamenná "štola" byla vybudována v roce 1673 a vedla od rohu Klementina v ulici Křižovnické a Platnéřské přímo do řeky. Důkladná stavba budila obavy v sousedním křižovnickém klášteře, takže jezuité se museli zavázat, že napraví všechny případné škody. Dosud stojící kamenná kašna na Révovém (tehdy Rajském) nádvoří byla v roce 1677 potrubím spojena s latrinami a splašky z nich byly odváděny do velké kamenné štoly.

Pro domy v Platnéřské ulici nebylo sousedství značně obydleného areálu, z něhož byly vypouštěny splašky do uliční obecné stoky, nijak příjemné. Plánek klementinské kanalizace z roku 1690 ukazuje, že do ulice ústily "hejcuky" či "vejpady" od latrin v semináři i z rybného haltýře v kolejním dvoře (č. 2 a 7). Měšťané si stěžovali u magistrátu a domohli se toho, že byla z cihel vystavěna podzemní štola (č. 5), která "neřád z latriny koleje až do řeky vyvedla". Jednání mezi kolejí a magistrátem se vlekla několik let a byla ukončena 4. března 1690 písemným potvrzením, které upravovalo zásobování Klementina vodou z obecního vodovodu za finanční náhradu 20 kop ročně. Dále smlouva mj. stanovila: "Bude tehdy povinnost pana pátera rektora nynějšího, i budoucích rektorův, tu [štolu] v ulici Platnéřské pod zemí jdoucí, jakož i hlavní štůlu, až do řeky, na náklad velebné koleje v svébytnosti zdržovati; a kdyby se poznamenalo, že protrženo jest, ihned zaopatřiti dáti, tak aby se žádnému nejmenší škoda maně v ulici smrad a nečistota nedála ..."

Celá smlouva i s plánkem je dokladem o hygienických podmínkách v jedné z největších pražských budov. Mohutná kašna na Révovém nádvoří, "lavatoria" před refektářem i okénko do bývalé kolejní kuchyně jsou dodnes existujícími památkami na starý vodovodní systém v Klementinu. Nyní se díky archeologickým nálezům můžeme seznámit s další částí původního kanalizačního systému.

1 Kašna v Seminarium
2 Hejcuk, kudy před tím z kašny do ulice voda vypadávala
3 Žlábek, z něhož voda teče do latriny
4 Secessí collejský a seminárský
5 Štola pod zemí z cihel
6 Ostatní štola od rohu colleje až do vody kamenná
7 Rybní haltýř v colleji s předešlým vejpadem vody do ulice
8 Nyní vejpadové, jeden z kuchyně a druhý z téhož haltýře do latriny
9 Stojan v kuchyni a dvě lavatoria u rectoria
10 Fontána v colleji
11 Z ní vejpad do latríny
12 Secessí v colleji
13 Domy v Platnejřskej ulici
14 Strouha uliční
15 Stará štola obecní klenutá
16 Trouby do špitála vodu vedoucí
17 Kašny špitálský
18 Mostek u domu Vratislavského
19 Strouha říčná od mlejnů mostských
20 Pažení neb plechy nezvytahané na škodu odpadu vody
21 Nános od štoly pocházející, v kterýchžto místech velební P. Patres S. J. třikráte do roka hrabati a cíditi dáti povinni jsou
[bez čísla] v levém rohu: Stojan při konviktu