Historie restaurátorského oddělení

Vznik restaurátorského pracoviště v roce 1950 byl iniciován Josefem Vyskočilem, vynikajícím uměleckým knihařem a restaurátorem. Jak vyplývá již z původního názvu restaurátorského oddělení “Ústřední konservační dílna státních vědeckých knihoven”, jak se oddělení po řadu let oficiálně jmenovalo, pracovalo se zde na restaurování a konzervaci písemných památek pro řadu dalších institucí.

Josef Vyskočil, který oddělení založil a vedl až do roku 1963 (po deset let) byl nadšeným propagátorem oboru restaurování papíru a knižních vazeb. K jeho velkým zásluhám patří uvedení do praxe v tehdejší době zcela pionýrských restaurátorských postupů – například dolévání poškozených papírových dokumentů papírovinou. Na vývoji této restaurátorské metody, která se v různých modifikacích dodnes používá po celém světě, spolupracoval s významným historikem výroby papíru Františkem Zumanem. Na vývoji či uzpůsobení dalších metod jako celoplošné zpevnění/impregnace papíru Vyskočil spolupracuje s chemiky.

Lze říct, že v naší zemi vytváří či přetváří restaurování papíru a knižních vazeb jako svébytný obor, neboť do této doby se ochrana písemných památek spočívala spíše pouze v knihařském zpracování oprav a převazeb. Významné zásluhy má pan ředitel Vyskočil, jak byl nazýván, na vychování první generace restaurátorů v Grafické škole v Helichově ulici v Praze, kde zakládá a vede vyučování tohoto oboru.

Důležitým momentem je i práce na knihařské a konzervátorské terminologii a formulace etických zásad při restaurování na které spolupracoval s historikem Bohumilem Nuskou, snaha o zavedení specializované výroby kvalitních materiálů pro restaurátorské potřeby – spolupráce s papírnou ve Velkých Losinách a Výzkumným ústavem kožedělným v Otrokovicích, který následně začal produkovat usně vynikajících kvalit. Za doby působení vedoucí Jiřiny Hanzlové dochází k prohloubení spolupráce restaurátorů s odborníky v oblasti přírodních věd. Ve spolupráci s VÚK Otrokovice jsou řešeny odborné výzkumné úkoly v konzervace historických usní.

Vynikající chemik - technolog Bruno Höge pracuje mimo jiné na metodě štěpení papíru, školí novou generaci chemiků s nimiž se zavádí do konzervátorské praxe použití polymerů. Paní Hanzlová formuluje a rozšiřuje rozsah dalších činností restaurátorského pracoviště o další odborné činnosti v ochraně knižních fondů čímž předznamenává jejich další členění a vznik odboru ochrany knižních fondů. Z restaurátorského pracoviště se vyčleňuje Oddělení preventivní a hromadné ochrany, kam přechází i chemici - výzkumní pracovníci.

Novější dějiny restaurátorské pracoviště souvisí se vznikem a následným formováním Odboru ochrany knihovních fondů a přesunem a modernizací restaurátorského pracoviště do Centrálního depozitáře Hostivař.