Ochranné mikrofilmování
1. Historie ochranného mikrofilmování v Národní knihovně ČR
Ochranné mikrofilmování bylo v NK ČR zahájeno již koncem 40. let díky daru Rockefelerovy nadace, která věnovala knihovně starší kameru Recordak. Mezi prvními byly mikrofilmovány nejvzácnější rukopisy. Mikrofilmování novin a časopisů a generálního katalogu bylo zahájeno až koncem 60. let. Vzhledem k nízké kapacitě bylo do 2. pol. 80. let mikrofilmováno cca 1500 svazků rukopisů a několik větších novinových titulů (Rudé právo, Právo lidu, Bohemie, atd.). Mikrofilmy z tohoto období nebyly formálně vybaveny podle norem ISO, neobsahují zkušební obrazce pro vyhodnocení kvality ani údaj o použitém faktoru zmenšení, nebo velikosti předlohy, což komplikuje jejich následnou digitalizaci.
Pro mikrofilmování byly používány filmy ORWO DK 5, později ORWO MA 8, pro zhotovování uživatelských pozitivních kopií film FOMA Kinopozitiv, zpočátku perforované, později neperforované. Snímkování se provádělo na kamerách DOKUMATOR DA 4, později DOKUMATOR DA 5, straším typu RECORDAKU a novější kameře RECORDAK MRD 2. Vyvolávání filmů bylo ruční, později pomocí přístrojů MEOLAB.
Během 80. let procházelo odd. postupnou transformací. V r. 1983 byla získána a zprovozněna mikrofišová linka Pentakta na které bylo zhotoveno cca 70 titulů časopisů a 300 titulů starých tisků. Od počátku 90 let již nebylo možné tuto linku využívat vzhledem k zastavení výroby filmů ORWO (filmy KODAK a dalších značek nebylo možné vyvolávat v automatu PENTAKTA E120).
Nové přístroje NK ČR získala díky projektu CASLIN a americké nadaci A. W. Mellon Foundation a v rámci vybavení nového pracoviště v Centrálním depozitáři v Hostivaři, kam se větší část odd. mikrografie přestěhovala v r. 1996. V současné době má NK ČR v provozu kamery Zeutschel, Gratek, Elke, 3x Dokumator DA 5 a Dokumator DA 7. K dispozici jsou vyvolávací automaty, duplikační přístroje a další moderní diagnostická a pomocná zařízení.
1.1 Výběr titulů
Pro mikrofilmování se vybírají dokumenty nejvíce ohrožené chemickou degradací papíru a nadměrným využíváním. Především se mikrofilmují noviny a časopisy, rukopisy a další dokumenty. Část kapacity je věnováno pro mikrofilmování regionálních a oborových periodik dalších institucí (knihoven, muzeí, archivů) v rámci Národního programu ochranného reformátování, nebo na zakázku. Výběr titulů koordinuje Pracovní skupina ochranného reformátování CASLIN.
1.2 Příprava a kompletace dokumentů
Dokumenty je nutné před mikrofilmováním připravit. Podrobnou prohlídkou dokumentu listováním se zjišťují chybějící části, které se doplňují pomocí dalších exemplářů z fondu NK ČR, nebo dalších knihoven spolupracujících v rámci národního programu. V rámci přípravy se zjišťují chyby ve stránkování, číslování denních vydání, ročníků a další nepravidelnosti, podchycují se změny názvů a podnázvů, přílohy, odpolední a večerní vydání apod.
Během přípravy se vytvoří podrobná bibliografická předloha, která se spolu s identifikační a obsahovou předlohou snímkuje na počátek filmu. Chyby ve stránkování, vazbě a další nepravidelnosti jsou označeny dvojjazyčným návěštím, které se snímkuje v místě výskytu přísl. problému. Písmo návěští i některých předloh (identifikační, obsahové) je ve velikosti, která umožňuje přečtení informace z mikrofilmu bez pomoci čtecího přístroje nebo lupy.
1.3 Technologie mikrofilmování
Ochranné mikrofilmování představuje technologický postup, který je založen na zhotovování tří generací mikrofilmů s různými funkcemi:
a) archivní negativ slouží pro trvalé dochování obsahu dokumentu, zhotovuje se snímkováním předlohy na mikrografické kameře,
b) matriční negativ slouží pro zhotovování všech uživatelských kopií, vytváří se kopírováním archivního negativu,
d) uživatelská kopie v pozitivním tónovém zobrazení nahrazuje originální dokument, zhotovuje se kopírováním matričího negativu.
Funkčnost technologie ochranného mikrofilmování do značné míry závisí na kvalitě zhotovených mikrofilmů a na jejich formálním vybavení. Noviny, časopisy a další dokumenty, které je třeba mikrofilmovat jsou vzhledem k pokročilé degradaci papíru a stavu opotřebení nestandardní předlohou pro mikrografické zpracování. Abychom byli schopni zachovat čitelnost i velmi poškozených dokumentů je třeba mít dokonale “seřízený“ celý proces a zkušenou obsluhu. Pro zajištění akceptovatelné kvality (vyjádřené čitelností dokumentu na mikrofilmu) je třeba se věnovat zejména následujícím částem procesu:
a) expozici předlohy. Při snímkování je třeba vyloučit vliv parazitního světla, zejména denního světla, stropního osvětlení, odrazů světla od stěn a lesklých ploch přístrojů. Významným faktorem je správné seřízení světel, především rovnoměrné rozložení světla na pracovním stole kamery. Mikrografická kamera by měla mít dokonale seřízenou geometrii, aby některé části snímku nebyly rozostřeny. Kamera by měla být napojena na samostatně jištěnou a pokud možno stabilizovanou větev elektrického vedení.
d) chemickému zpracování filmu. Pro chemické zpracování mikrofilmu je třeba zvolit vyvolávací automat odpovídající konstrukce, který má možnost regulace rychlosti posuvu filmu a teploty vyvolávání. Přístroj by neměl mít rovnou dráhu vyvolávání, ale hluboké tanky pro vývojku a ustalovač. Dokonalé ustálení a praní je podmínkou pro stabilitu citlivé vrstvy filmu a tím pro jeho dlouhodobé uchování. Mikrografické pracoviště by si mělo namátkově zadávat chemické testy na zbytkové chemikálie (zejména thiosíran), které negativně ovlivňují stabilitu filmu. Obsluha automatu by měla provádět senzitometrické testy pomocí proužků předexponovaného filmu a orientační expoziční testy pro jednotlivé kamery a doporučh) ovat hodnoty expozice. Vyvolávací automat by měl být napojen na vodovodní rozvod přes účinnou filtraci, průtokoměr a termostatickou mísící baterii. Podle konstrukce automatu je třeba zajistit i stabilní dodávku teplé vody. Doporučuje se i automatická regenerace provozních lázní (automatické doplňování vývojky a ustalovače během zpracování).
V případě, následné digitalizace mikrofilmu, se zvyšují nároky na jeho kvalitu. Celý svitek mikrofilmu by měl mít vyrovnanou denzitu pozadí (Dmax), což je vzhledem k velkým rozdílům zabarvení papíru i na jediné stránce velmi obtížné. Dmax by neměla přesahovat mezní hodnoty dané možnostmi skeneru.
1.4 Kontrola kvality
Kvalita mikrofilmu se vyhodnocuje podle zkušebních obrazců ISO 1 a ISO 2, příp. dalších, snímkovaných na začátku mikrofilmu. Zkušební obrazce se vyhodnocují pomocí mikroskopu při zvětšení 100x.
1.5 Zpřístupňování mikrofilmů
Uživatelské mikrofilmy NK ČR zpřístupňuje ve studovně periodik, studovně společenských a přírodních věd a ve studovně vědeckých pracovníků, kde jsou uživatelům k dispozici vhodné typy čtecích přístrojů. Zvětšeniny z mikrofilmů si může uživatel nechat zhotovit prostřednictvím služby ve studovně v oddělení mikrografických služeb.
1.6 Uchovávání archivních a matričních negativů
Archivní i matriční mikrofilmy se uchovávají v Centrálním depozitáři v Hostivaři ve skladu se speciálními parametry mikroklimatu. Službu skladování archivních negativů nabízí NK ČR i dalším knihovnám a institucím na smluvním základě. Archivní negativy je třeba periodicky kontrolovat, zda v citlivé vrstvě neprobíhají nežádoucí degradační procesy způsobené zbytkovými chemikáliemi. Ročně by mělo být prověřeno 20% z celkového množství mikrofilmů.
1.7 Zabezpečení mikrofilmovaných dokumentů
Mikrofilmované dokumenty, zejména noviny a časopisy, jsou vyřazeny z běžného půjčování. Z katalogizačního záznamu je uživatel informován o dostupnosti pouze mikrofilmu. Mikrofilmované svazky ve skladišti jsou označeny, aby pracovníci skladiště neexpedovali omylem originální dokumenty. Nejvíce poškozené svazky jsou postupně ukládány v ochranných obalech.
