Péče o knihovní sbírky
Jedním ze zdrojů ohrožení knihovních dokumentů jsou vnitřní faktory, působící postupný rozpad samotného nosiče: nestabilní materiály organického původu od okamžiku svého vzniku podléhají degradačním procesům. Nejvíce jsou postiženy dokumenty, které byly vytištěny na tzv. kyselý papír, který se rozšířil zhruba od 2. poloviny 19. století.. Proces stárnutí zahrnuje rozsáhlou škálu chemických, optických i mechanických změn, které způsobují omezení užívání předmětu a vedou v konečném stadiu k jeho úplnému zničení. Degradace však postihuje i sbírky netradičních informačních pramenů, gramofonových desek, audio a video kazet, CD-ROM, filmů, fotografií a další médií.
Degradace dokumentů se urychluje zejména těmito faktory: nedodržením doporučených klimatickým podmínek (relativní teploty a vlhkosti, absence ochrany před světelným zářením atd.), nevhodnou manipulací, nesprávným uložením, nedostatečnou ochranou před biologickými činiteli (plíseň, hmyz, hlodavci), nedostatečnou čistotou skladů či celých depozitářů včetně jejich přilehlých prostor. Velmi negativní důsledky pro papírové dokumenty má ovzduší znečištěné oxidy síry a dusíku, ozónem a prachem. Ani nekyselý či permanentní papír, který splňuje vysoké požadavky na minimalizaci vnitřních destruktivních složek, není uchráněn těchto škodlivých vlivů.
Hlavní degradační činitelé knihovních materiálů - tab.
Využívání dokumentů v knihovnických službách je z hlediska ochrany fondů v podstatě destruktivní činnost, která zesiluje a urychluje projevy přirozeného stárnutí dokumentů a ve svých důsledcích může vést k jejich úplnému zničení. Je nutné hledat takové strategie, které dokument uchrání před nadměrným anebo neadekvátním využíváním a zabezpečí dokumentu co nejdelší životnost.
Proces degradace pokračuje v závislosti na působících faktorech i u těch dokumentů, které nejsou využívány. Dostoupí-li destrukce určité úrovně, nelze dokument normálně využívat, převazovat, opravovat, dokonce ani reformátovat. Proto je třeba stále sledovat stav knihovních sbírek a včas podniknout příslušná opatření.
Integrovaná ochranná činnost předpokládá, že správci knihovních sbírek mají přehled o jejich stavu, vykonávají pravidelný průzkum nebo jím pověřují odborné pracovníky a dbají o nápravu škod i prevenci. Evidence o stavu knihovních sbírek se promítá do systému širokého spektra ochranných opatření od mikrofilmování a digitalizace, kopírování, zhotovení faksimilie, až po konzervaci a restaurování, souběžně s úpravami výpůjčního statutu ohrožených dokumentů (regulací jejich přímého zpřístupnění).
Postupné a zrychlující se degradaci knihovních dokumentů můžeme čelit adekvátní pravidelnou a trvalou péčí o sbírky knihovních dokumentů:
- uložením ve vhodných podmínkách
- údržbou (očistou, ambulantními opravami, využitím konzervačních metod)
- restaurátorským zásahem
- šetrnou manipulací
- prevencí katastrofických událostí (tzv. řízení rizik)
