Ruské oddělení (R, Sm)

Fondy tohoto oddělení představují v mezinárodním měřítku jednu z nejbohatších světových sbírek ruské literatury 19. a počátku 20. století, sovětského období, jakož i literatury ruské diaspory ve světě. Vzhledem k unikátnosti sbírek se na ně soustřeďuje největší zájem čtenářů. Z hlediska vzniku se ruské oddělení skládá ze tří částí: 1) ze sbírky ruské literatury systematicky budované pracovníky Slovanské knihovny; 2) ze sbírky ruské literatury 18.‒19. století vytvořené petrohradským knihkupcem a vydavatelem A. F. Smirdinem a zakoupené roku 1932 československým ministerstvem zahraničních věcí; 3) ze sbírky knih, časopisů a novin Ruského zahraničního historického archivu, která byla přičleněna ke Slovanské knihovně koncem čtyřicátých let 20. století.

Kromě unikátních historických rukopisů a vzácných starých tisků je ve sbírce bohatě zastoupena literatura z doby Petra I. Velikého. Obsahuje neúplné řady prvních ruských denních listů (Sanktpeterburgskije vědomosti a Moskovskije vědomosti), satirické časopisy, které vydával Nikolaj I. Novikov, a dále literaturu zabývající se společenským hnutím z doby Stěpana Razina a Jemeljana Pugačova a revolučními hnutími 19. a 20. století. Fondy oddělení poskytují původní prameny, památky, letopisy, akta a dokumenty, uveřejňované v různých edicích, sbornících a časopisech. Součástí sbírky je i většina děl, jež vydávala Svobodná ekonomická společnost od roku 1765.

Mimořádně bohatě jsou zastoupena díla ruských historiků od prvního novodobého ruského historika Vasilije N. Tatiščeva po současnost. Z historiků 18. století zasluhují zmínky představitelé první ruské historické školy Michail V. Lomonosov, Vasilij K. Trediakovskij, Michail M. Ščerbatov, ale také historikové neruského původu věnující se ruské historii Gerhard Friedrich Müller a August Ludwig von Schlözer. S přelomem 18. a 19. století je spojen první oficiální ruský historiograf Nikolaj M. Karamzin. Z historiků 19. století zaměřených na ruské dějiny jsou bohatě zastoupeni svými pracemi Michail P. Pogodin, Nikolaj A. Polevoj, Sergej M. Solovjev, Vasilij O. Ključevskij. Nechybí historické časopisy a sborníky včetně např. kompletní edice Čtenija v Imperatorskom obščestvě istorii i drevnostěj rossijskich pri Moskovskom universitetě (1845‒1918).

Mezi autory zahraničních rossik 16.–18. století nutno uvést zejména Sigmunda von Herbersteina, Adama Olearia a Johanna Georga Korba.

Pro studium literární vědy a lingvistiky jsou k dispozici významné prameny jako například Puškinem založený Sovremennik, Otěčestvennyje zapiski (od roku 1839), Žurnal Ministerstva Narodnogo Prosveščenija (1834‒1918), který uveřejňoval vědecké práce a separáty téměř všech nejznámějších ruských učenců, či Biblioteka dlja čtenija (1834–1865), který vycházel péčí A. F. Smirdina. Z literárních vědců 19. století uveďme alespoň Aleksandra N. Pypina a Aleksandra N. Veselovského, z jazykovědců Aleksandra A. Potebnju, Alekseje I. Sobolevského, z počátku 20. století zejména Alekseje A. Šachmatova.

Sbírka obsahuje též základní spisy o umění, první vydání děl Puškina, Gogola, Tolstého, Turgeněva a dalších významných představitelů ruské literatury. Aleksandr S. Puškin a Lev N. Tolstoj jsou co do počtu vydání (každý z nich přes tisíc svazků) nejhojněji zastoupenými autory ve Slovanské knihovně vůbec (nepočítáme-li Leninovy práce). Z pozdější doby jsou zastoupena prakticky všechna zásadní díla ruské literatury, a to jak z území bývalého Sovětského svazu, tak z prostředí emigrace.

Z oblasti ruské filozofie jsou nejčastější jména revolučních demokratů 19. století, z nich na prvním místě Aleksandr I. Gercen, z přelomu 19. a 20. století Vladimir S. Solovjov a Vasilij V. Rozanov, z generace vypuzené ze sovětského Ruska po roce 1917 Nikolaj A. Berďajev a Nikolaj O. Losskij.

Mezi autory bibliografických pramenů nutno uvést na předním místě zakladatelskou osobnost ve svém oboru Vasilije S. Sopikova s jeho fundamentálním dílem Opyt rossijskoj bibliografii vydaným v letech 1813‒1821, z konce 19. století pak pochází neméně významné bibliografické dílo Vladimira I. Mežova Russkaja istoričeskaja bibliografija.

Světově unikátní jsou svým rozsahem sbírky knih, časopisů a novin ruské meziválečné emigrace ze všech kontinentů.