Polské oddělení (P)

Polské oddělení je po ruském nejrozsáhlejší. Jeho základ vytvořily tři soukromé knihovny: Tomasze Ruśkiewicze (1867–1926), Eugena Barwińského (1874–1947) a Mariana Abramowicze (1871–1925). Jejich koupí byla získána řada vzácných tisků ze 16. až 18. století, materiál ke studiu starších polských dějin, kroniky, statuty, zákoníky i beletristická a básnická díla. Polská sbírka obsahuje dokumenty týkající se styků Polska s Moskvou, válek, které Polsko vedlo či monografie k dějinám 19. a 20. století. Ze zakladatelských osobností polské historické vědy jsou hojně zastoupeni svými díly např. Joachim Lelewel, Oswald Balzer, Tadeusz Korzon, Adolf Pawiński, Bolesław Limanowski, Władysław Smoleński, Michał Bobrzyński, Wojciech Kętrzyński, Szymon Askenazy. Literární historii reprezentují práce Ignacyho Chrzanowského, Piotra Chmielowského, Aleksandra Brücknera, Stanisława Windakiewicze a mnoha dalších. Četnými pracemi jsou zastoupeni jazykovědci Jerzy S. Bandtkie, Jan Baudouin de Courtenay, Jan M. Rozwadowski, Jan Łoś, rozsáhlý je soubor prací nejvýznamnějšího představitele polské etnografie a folkloristiky Oskara Kolberga. Průběžně byly opatřovány vědecké spisy vydávané vědeckými a vzdělávacími institucemi, z nichž zasluhují zmínky zejména Ossolineum ve Lvově, po druhé světové válce přenesené do Vratislavi, Akademia Umiejętności v Krakově, Poznańskie Towarzystwo Przyjaciół Nauk, vědecké společnosti v Krakově, Varšavě, Toruni či Lvově.

Bohatý je soubor beletrie, především polských klasiků Mickiewicze, Słowackého, Krasińského, Orzeszkové, Prusa, Żeromského, Reymonta, Sienkiewicze, Wyspiańského, Kasprowicze a dalších, často v prvních nebo jiných vzácných vydáních. Největším počtem svazků je však zastoupen Józef Ignacy Kraszewski (přes čtyři sta), který byl ostatně nejplodnějším polským spisovatelem vůbec. Periodické publikace například zastupují: Kwartalnik Historyczny (1887–1928), Rocznik Krakowski (1898–), Rocznik Slawistyczny (1908–), Wisła (1887–1922), Ateneum (1876–1901), Ruch Literacki (1960–) aj. Z deníků je nejvíce kompletní Czas (1848–1939), z novin mezi dvěma válkami Kurjer Warszawski a Kurjer Poznański. Z bibliografů je nutné zmínit alespoň Karola Estreichera a zejména jeho dílo Bibliografia polska XIX stulecia, na niž chronologicky navazuje v současné době vydávaná Bibliografia polska 1901–1939, a Gabriela Korbuta s jeho bibliografií Literatura polska od początków do wojny światowej (1929–1931), na kterou navazuje mnohosvazková bibliografická edice, známá pod souhrnným názvem Nowy Korbut.

Složení sbírky doplňuje rovněž polská exilová literární produkce, kterou vydával v druhé polovině 20. století Instytut Literacki v Paříži, včetně ne zcela kompletního souboru časopisu Kultura.